Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků se vztahuje na lékaře i všechny ostatní zdravotníky, studenty a mladé lékaře, kteří se účastní procesu péče a/nebo mají přístup do zdravotnické dokumentace. Ti všichni jsou vázáni povinnou mlčenlivostí o všech skutečnostech, které se (nejen) ze zdravotnické dokumentace dozvěděli. Lékař je oprávněn sdělovat informace o zdravotním stavu pacienta, pokud s tím pacient souhlasí. Souhlas se předpokládá např. při předávání informací lékaři, ke kterému je pacient odeslán, tedy pro zajištění návaznosti zdravotnických služeb. Pacient má právo již při registraci nebo kdykoliv potom určit osoby, kterým mohou být informace o zdravotním stavu podávány. Bez souhlasu pacienta může lékař sdělovat tyto informace jen za přísně zákonem vymezených podmínek.

Zdravotnický pracovník je pracovník definovaný zákonem č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, a zákonem č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů. Viz také lékař, nelékařský zdravotnický pracovník.

Nelékařský zdravotnický pracovník je zdravotnický pracovník s přesně vymezenými činnostmi, které na základě dosažené kvalifikace může provádět samostatně bez indikace lékařem nebo na základě indikace nebo pod dohledem nebo přímým vedením lékaře a dalších určených pracovníků.

Oznamovací povinnost má lékař, zjistil-li při své činnosti trestný čin nebo mohl-li by oznámením překazit trestný čin. Oznamovací povinnost je v případech souvislosti pitvy a trestného činu, zjištění vlivu návykových látek při vyžádaném vyšetření nebo např. souhlasí-li při vyšetřování se sdělováním informací o zdravotním stavu pacienta soudce.

Nemoc podléhající povinnému hlášení (angl. notifiable disease) je nemoc, která podle zákonných požadavků musí být hlášena orgánům ochrany veřejného zdraví, a to co možná nejdříve po stanovení diagnózy. Jedná se o některá infekční onemocnění, která jsou obvykle vysoce nakažlivá a/nebo vysoce nebezpečná. Mezi nemoci podléhající povinnému hlášení se řadí například chřipka, tuberkulóza, některé sexuálně přenosné infekce (včetně syfilis a HIV), cholera, břišní tyfus, salmonelóza, shigelóza, tularemie, bartonelóza, listerióza, tetanus, záškrt, černý kašel, spála, invazivní meningokoková onemocnění, erysipel, syndrom toxického šoku, chlamydiové infekce, trichomoniáza, lymeská borrelióza, klíšťová encefalitida, žlutá zimnice, plané neštovice, pásový opar, opičí neštovice, spalničky, zarděnky, virová hepatitida A, virová hepatitida B, virová hepatitida C, virová hepatitida E, onemocnění cytomegalovirem a virem Zika, příušnice, leishmanióza, toxoplazmóza, svrab, COVID-19, invazivní pneumokoková onemocnění apod. (výčet není zdaleka úplný). Hlášení přenosných nemocí orgánům ochrany veřejného zdraví je bohužel často neúplné. Důvody mohou být různé: někdy je to diagnostická nepřesnost, jindy snaha pacientů zatajit výskyt onemocnění, která mají společenské stigma (to se týká zejména sexuálně přenosných infekcí), případně i nezájem nebo přílišná vytíženost lékařů. Přesto je hlášení výskytu infekčních nemocí nesmírně důležité. Poskytuje totiž výchozí bod pro vyšetřování případné neúspěšnosti preventivních opatření, jako je očkování, pro vysledování zdrojů infekce, popis geografického výskytu infekce a pro různé další účely (v závislosti na konkrétní nemoci).

Zdravotně sociální pracovník provádí činnosti v rámci preventivní, diagnostické, paliativní a rehabilitační péče v oboru zdravotně sociální péče a podílí se na ošetřovatelské péči v oblasti uspokojování sociálních potřeb pacienta. Práce zdravotně sociálního pracovníka se řadí mezi nelékařská zdravotnická povolání.

Odborný pracovník v ochraně a podpoře veřejného zdraví vykonává činnosti související s výkonem státního zdravotního dozoru v rámci ochrany a podpory veřejného zdraví a ve spolupráci s lékařem plní úkoly v oblasti prevence onemocnění a ochrany veřejného zdraví. Práce odborného pracovníka v ochraně a podpoře veřejného zdraví se řadí mezi nelékařská zdravotnická povolání.

Odborný pracovník v laboratorních metodách a v přípravě léčivých přípravků vykonává laboratorní činnost v rámci diagnostické péče, vyšetřování a měření složek životních a pracovních podmínek, v přípravě léčivých přípravků, v zařízeních transfúzní služby, nebo v rámci asistované reprodukce. Práce odborného pracovníka v laboratorních metodách a v přípravě léčivých přípravků se řadí mezi nelékařská zdravotnická povolání. Viz také léčivý přípravek.

Zdravotnická dokumentace obsahuje všechny údaje o zdravotním stavu pacienta. Pacient či jeho blízcí mají za určitých okolností právo do dokumentace nahlížet.

Praktický lékař zakládá zdravotnickou dokumentaci pacienta při jeho registraci. Obsahuje základní data pacienta, včetně čísla pojištěnce, zdravotní pojišťovnu, adresu bydliště, telefonický kontakt případně e-mail. Lékaři je vhodné sdělit kontakty na osoby blízké a zároveň komu smí být poskytovány informace o zdravotním stavu. Dále dokumentace obsahuje anamnézu rodinnou, osobní a pracovní, údaje o kouření, očkování, event. o sociálních benefitech. Předchozí registrující lékař při předání pacienta nepředává celou dokumentaci (tu musí 10 let schraňovat), ale tzv. výpis ze zdravotní dokumentace. Při přijetí do péče lékař obvykle zaznamená zjištění ze vstupní prohlídky. Dále jsou v dokumentaci vedeny záznamy o jednotlivých konzultacích, provedených vyšetřeních, očkování, odesláních a nasazené léčbě. Do dokumentace jsou také vkládány výsledky vyžádaných vyšetření, nálezy specialistů a zprávy z hospitalizací. Dokumentace může být vedena papírovou formou, ale nejčastěji je vedena elektronicky, s tím, že se nálezy tisknou. Administrativní úkony praktického lékaře jsou postupně digitalizovány. Zdravotnická dokumentace patří zdravotnickému zařízení. Pacient má ale právo do ní za přítomnosti zdravotníka nahlížet a vyžadovat kopie. Lékař je povinen v přiměřené lhůtě a za přiměřenou cenu požadované kopie pacientovi připravit.